Vlak s trhnutím zastavuje. Z okna nevidím žádné budovy, jen zvlněná kamenitá planina. Vagón se vyprazdňuje. O kus dál vpředu na druhé straně stará indiánka pečena ohni kusy nějakého zvířete. Celé osazenstvo našeho vozu kupuje kusy pečeného ovčího masa. Všichni se tím cpou, jsou jím krmeni i kojenci a jiné kusy skopového jsou baleny na pozdější dobu.

Směřujeme k hranicím Nár. parku Chirripó, do "městečka" San Gerardo de Rivas, odkud chceme podniknout výstup na nejvyšší horu Kostariky, Cerro Chirripó, vysokou 3819 m.n.m.. Nejdříve musíme do San Isidra, odkud jezdí dvakrát denně autobus do San Gerarda.

Ospalé ráno. Slunce kreslí krásné ornamenty po okolních kopcích a rozpouští svými teplými paprsky namodralý opar. Zajdeme na snídani. Seňora María nás ráda vidí a během chvilky jsou na stole křehké placky s medem a kouřící hrnky čaje. Několikrát se ujišťuje, zda nám opravdu chutná a nakonec se zeptá, zda přijdeme i na oběd. Přitakáme a jí se rozzáří očka výhledem na jistou tržbu.