wild-nature.cz

Stejným směrem jako lvi směřovalo i hejno klubáků. Tito pěvci se živí parazity přisátými na kůži velké zvěře. Pro svou péči při odstraňování klíšťat a jiné havěti jsou tolerováni všemi zvířaty, na kterých se živí, jen sloni je vehementně odhánějí. Asi vědí, že ta péče klubáků není zase až tak nezištná, protože tihle ptáčci vedle odstraňování parazitů také úmyslně způsobují svými zobáky krvácející ranky a pak si pochutnávají na vytékající krvi.

Sluneční paprsky stále pálí do zad, ale pod bundu a do kalhot se mi dostává chladná voda. Chvilku to je příjemné osvěžení, později začínám drkotat zuby, až je i obraz v hledáčku rozklepaný. Samozřejmě lindušky neberou ohled na to, že mi je zima a oblečení mám nasáklé vodou. Sedají si kolem, ale na místo ozářené sluncem se jim nechce.

Nový druh, nová láhev. Na větvičce přistál rybařík jižní. Chvilku se rozhlíží a pak se vrhne za kořistí dolů k hladině. Znovu usedne na větvičku, ale vzápětí odlétá, vyplašen vynořeným hrochem. K prvnímu hrochovi se přidává druhý a třetí, jejich frkání duní vzduchem a rozevřené růžové tlamy svítí v šeru.

Přijďte se podívat na výstavu mých velkoformátových fotografií "Ptactvo Ústecka a Teplicka", která se koná od 2.2. do 1.7.2018 v prostorách Muzea města Ústí nad Labem. Tato výstava je přidružená k výstavě "Milování v přírodě - Průvodce intimním životem zvířat". Podrobnosti zde: http://www.muzeumusti.cz/v1863/MILOVANI-V-PRIRODE

Dojmy z výstavy mi můžete sdělit prostřednictvím komentářů pod článkem.

Jiná situace je v divočině. Na řece Chobe se s lodičkou můžete ke slonům dostat velmi blízko. Tak blízko, že slony i cítíte. Skupiny slonů se krmí trávou na březích a fotografů si nijak nevšímají. Na Zambezi zase sloni přetahují z pevniny na ostrůvky za chutnější potravou a tak není nouze potkat je při brodění řeky mezi ostrovy.

Tyto stránky jsou momentálně v rekonstrukci. Články musím doplnit fotografiemi, poladit grafiku a od začátku vybudovat fotogalerie. Snažím se, aby tu bylo každý den něco nového a stránky byly opět kompletní. Jde to pomalu, díky za trpělivost.

Hledíme si z očí do očí. On s drzým pohledem a poškubávajícím svalstvem, já se směsí strachu a zvědavosti. Hora svalů přežvykuje a nespouští mě z očí. Jeho sebejistota je podepřena dalšími svalovci za jeho zády. Zřetelně cítím jejich pach. Kdybych se natáhl, dokázal bych ho zatahat za rohy. A toho na druhé straně auta plácnout přes zadek. To by bylo asi to poslední, co bych v životě udělal.

Na obloze se objeví malý bod, který se vytrvale přibližuje. Klapot rotoru zesiluje a z malého vrtulníku se naklání chlap v uniformě s dalekohledem u očí a s puškou na kolenou. Bernet zastaví landrover tak, aby na nás tři uvnitř bylo dobře vidět. Chlapík nás chvilku pozoruje, pak mávne a vrtulník se nakloní na stranu a odlétá.