wild-nature.cz

Tam, kde byla zmrzlá hlína, teď kloužu mazlavým blátem. A kloužu čím dál tím rychleji, až se neudržím na nohách a jedu po zádech jako po klouzačce. Tuhle zběsilou jízdu se snažím korigovat a brzdit stativem, na kterém trůní foťák s těžkým objektivem a fotografickou sestavu chráním vlastním tělem před pádem, blátem a otřesy. Takže se otloukám sám o různé kameny a kmeny malých stromků, foťák hrdě nad sebou.

Na dobré fotografické počasí jsem si musel počkat víc než 20 dní. Až po polovině ledna se obloha vyjasnila, rtuť teploměru se krčila kousek nad -10 stupni a co víc, tohle počasí vyšlo na sobotu! V pátek večer jsem si přichystal nádobíčko, zkontroloval místo na kartách, nabití akumulátorů, připravil opravdu teplé oblečení pro několikahodinové sezení / ležení u rákosí a tentokrát přibalil i termosku s čajem.

Nosorožci jsou druhými největšími suchozemskými savci Afriky. Nosorožec bílý dosahuje váhy až 3,7 tuny při délce 4,8 metru a výšce 1,9 metru. Nosorožec černý je menší, dosahuje váhy 1,5 tuny, délky 3,8 metru a výšky 1,7 metru. O co je menší, o to víc je nervní a proto byl v minulosti preferován lovci jako lepší trofej z Big Five.

30.12.2018 už definitivně končí má výstava "Ptactvo Ústecka a Teplicka" v prostorách Muzea města Ústí nad Labem. Tato výstava je spojena s výstavou „Milování v přírodě - Průvodce intimním životem zvířat". A jak takové milování v přírodě vypadá z pohledu fotografa, to si můžete přečíst zde.

„Kurva děcka do prdele kde všichni jste? Já už mám druhé pivo, furt čučím na letadla a tady nikdo.“

Stejným směrem jako lvi směřovalo i hejno klubáků. Tito pěvci se živí parazity přisátými na kůži velké zvěře. Pro svou péči při odstraňování klíšťat a jiné havěti jsou tolerováni všemi zvířaty, na kterých se živí, jen sloni je vehementně odhánějí. Asi vědí, že ta péče klubáků není zase až tak nezištná, protože tihle ptáčci vedle odstraňování parazitů také úmyslně způsobují svými zobáky krvácející ranky a pak si pochutnávají na vytékající krvi.

Sluneční paprsky stále pálí do zad, ale pod bundu a do kalhot se mi dostává chladná voda. Chvilku to je příjemné osvěžení, později začínám drkotat zuby, až je i obraz v hledáčku rozklepaný. Samozřejmě lindušky neberou ohled na to, že mi je zima a oblečení mám nasáklé vodou. Sedají si kolem, ale na místo ozářené sluncem se jim nechce.

Nový druh, nová láhev. Na větvičce přistál rybařík jižní. Chvilku se rozhlíží a pak se vrhne za kořistí dolů k hladině. Znovu usedne na větvičku, ale vzápětí odlétá, vyplašen vynořeným hrochem. K prvnímu hrochovi se přidává druhý a třetí, jejich frkání duní vzduchem a rozevřené růžové tlamy svítí v šeru.