Během zimy však došlo na lokalitě k výrazným změnám. Mokřina porostlá rákosím se stala úložištěm stavební suti a byla z 80% zasypána. Na jaře jsem ani nedoufal, že bych zde ještě někdy slavíky modráčky spatřil, ale přesto jsem při každé návštěvě lokality po nich pátral. Po několika dnech hledání jsem zahlédl známou siluetu letící od blízké vodní plochy směrem ke zbytku rákosin.

Big Five, Velká pětka, tak je označováno pět úžasných afrických zvířat, dříve lovených právě pro obtížnost lovu a svou nebezpečnost. Dnes jsou tato zvířata na výsluní zájmu návštěvníků národních parků, možná i na úkor jiných zajímavých obyvatel rozsáhlých savan, či buše. A tady jsou - Levhart skvrnitý (Panthera pardus), Lev africký (Panthera leo), Slon africký (Loxodonta africana), Nosorožec bílý i černý (Ceratotherium simum, Diceros bicornis) a Buvol africký (Syncerus caffer).

Je to jedna z těch mála nocí, kdy je obloha nádherně jasná. Vzduch je tak průzračný, že je vidět i mlhovina M42 v meči Oriona. Měsíc tmavne a postupně červená nad západním obzorem. Za zády stoupá Jitřenka následovaná Marsem a Jupiterem, no a nad jihem již svítí zimní souhvězdí, kterým dominuje již zmiňovaný Orion.

Koutkem oka zahlédnu, jak ze břehu potoka vyskočí něco malého hnědého a krátkým třepotavým letem to popolétne o pár metrů dál. Zbystřím a ještě pomaleji se posouvám k místu, kde to přistálo v nízkých větvích hustého keře.