Jdi na obsah Jdi na menu

Slavík modráček - skrytý drahokam rákosin

                Na jaře 2013 jsem měl poprvé příležitost pozorovat a fotografovat slavíka modráčka středoevropského. Objevil jsem jej díky náhodě při fotografování strnadů rákosních a rákosníků zpěvných. Nenápadný ptáček usedl na vrcholek poměrně vzdáleného keře a až v paprscích ranního slunce se prozradil svou modrou náprsenkou. Od tohoto prvního a zcela nečekaného setkání jsem se zkoušel ke slavíkovi přiblížit a pokoušel se o nějaké zajímavé obrázky. Ač jsem se velmi snažil a modráčkům věnoval mnoho hodin, podařily se mi za celou sezónu pouze dvě fotografie.  O to víc jsem se těšil na sezónu příští.

* * * * *

                Slavík modráček středoevropský obývá především mokřiny porostlé rákosem, orobincem a jinou mokřadní vegetací, či mokřady řídce porostlé zejména vrbovými keři. Na našich lokalitách se slavíci začínají objevovat od druhé poloviny března a počátku dubna. Odlet na zimoviště začíná v srpnu až září.

                Co do velikosti je něco menší než vrabec (délka těla 13–14 cm), štíhlý, s poměrně dlouhýma nohama. Shora zbarvený tmavě hnědě, ve všech šatech má nápadný bělavý nadoční proužek a rezavě červené strany kořene ocasu. Samec je s modře zbarvenou náprsenkou, lemovanou zespodu černým a rezavým proužkem a s bílou skvrnou uprostřed modrého zbarvení.  

 

dsc_4597.jpg

 

                Samice má náprsenku bělavou, po stranách ohraničenou lemem tmavých skvrnek, vespodu tmavým příčným pruhem a pod ním pruhem rezavým. Mladí jedinci jsou světle skvrnití a připomínají mladou červenku, avšak od ní se dají snadno odlišit díky charakteristickému zbarvení ocasu.

                Slavík modráček hnízdí jednotlivě. Samci přilétají na hnízdiště o několik dní dříve než samice. Hnízdo dobře ukryté v husté přízemní vegetaci buduje samice. Hnízdí 2× ročně a snůška čítá zpravidla 5-7 modrozelených vajec s jemnými červenohnědými skvrnami. Inkubace trvá 13-14 dnů, na snůšce sedí pouze samice. Mláďata krmí oba rodiče a ta hnízdo opouštějí ve věku 14 dnů a spolu s rodiči zůstávají další dva týdny.

                Potrava je z naprosté většiny živočišná. Slavíci sbírají hlavně hmyz žijící na zemi a v trsech rostlin, na podzim se v menší míře živí i různými druhy bobulí.

* * * * *

                Lokalita, kde jsem slavíky modráčky objevil, to je několik odkalovacích nádrží, dříve používaných jednou chemickou továrnou, nyní zatopených vodou, či téměř vysušených a porostlých rákosem. Tyto nádrže sousedí se skládkou nebezpečného i komunálního odpadu a málo kdo by předpokládal, že se zde dají pozorovat velmi zajímavé a vzácné ptačí druhy.

 

dsc_3953-1.jpg

 

                Během zimy však došlo na lokalitě k výrazným změnám. Mokřina porostlá rákosím se stala úložištěm stavební suti a byla z 80% zasypána. Na jaře jsem ani nedoufal, že bych zde ještě někdy slavíky modráčky spatřil, ale přesto jsem při každé návštěvě lokality po nich pátral. Po několika dnech hledání jsem zahlédl známou siluetu letící od blízké vodní plochy směrem ke zbytku rákosin.

                Další dny jsem mapoval místa, kde se slavíci modráčci pravidelně pohybují, abych si udělal přehled o jejich oblíbených místech, trasách příletu s potravou a přibližné poloze hnízd. Potom již stačilo počkat na vhodné počasí a pokusit se o nějaké fotografie tohoto opeřence.

                Vyfotit slavíka modráčka není zrovna jednoduché. Je to směs štěstí, trpělivosti, náhody, vhodné denní doby i síly vanoucího větru, který dokáže rozvlnit rákosí tak akorát.  Pro první fotografování jsem zvolil přehledné místo na okraji rákosin a dobu blížícího se soumraku, kdy se aktivita modráčků zvýšila. Postupně začali šplhat po rákosových stvolech, až se usadili na vrcholcích stébel, odkud v krátkém letu chytali prolétající pakomáry. A po úspěšném i neúspěšném lovu si sedali opět na špičky rákosu, nebo na větve blízkých křovin. Když jsem měl štěstí, stéblo se zhouplo do volného prostoru a já získal několik vteřin na pořízení záběru bez rušivých stébel v popředí.

 

dsc_4565.jpg

 

                Další dny jsem využíval zamračené oblohy s občasným deštěm, abych fotografováním slavíků mohl strávit více času. Fotoaparát se stativem jsem přesunul na vyvýšenou kamennou hráz, odkud byl výhled na okraj rákosí s průsekem vydupaným černou zvěří.

                Obával jsem se, že má silueta bude proti obloze velmi nápadná, ale tato starost se ukázala jako lichá a opeřenci nijak negativně nereagovali. Maskoval jsem se jenom lehce, pohodlně seděl na židličce a kochal se modráčky, promenádujícími se necelých deset metrů od mého stanoviště. Po několika hodinách fotografování mě slavíci přijali jakou součást okolí, jako něco, co je „tam nahoře na hrázi“ a do rákosí to neleze.  Tolerovali mi i prudší pohyby, kdy jsem třeba potřeboval posunout celý stativ. Prostě pro wildlife fotografa neskutečný luxus a pohodlí.

                Poměrně často jsem modráčka v rákosí dokázal sledovat jen díky modré barvě jeho náprsenky. Čekal jsem na příležitost, fotoaparát zaostřený na modravý bod skrytý v rákosí, připravený jej sledovat ve spleti stébel, kdy poskočí na vhodnější místo. Jakmile se ale otočil zády, díky svému hnědavému zbarvení zcela splynul s rákosovým porostem. O to víc jsem byl překvapen, když se objevil na volném prostranství doslova před objektivem a zvědavě si mě prohlížel.

 

dsc_4659.jpg

 

                Po hodinách a dnech pozorování a fotografování jsem si byl jistý, že na lokalitě zahnízdily minimálně tři páry. Vzájemnou vzdálenost hnízd odhaduji na dvacet metrů, možná více. Díky blízkosti vodní plochy s bohatým porostem rákosu a orobince a zbytku mokřiny, zde mají bohatý zdroj potravy. Rozptýlené nízké keře jsou bezpečným místem pro hnízdění. Pokud se lokalitu podaří udržet v nezměněném stavu, předpokládám, že se příští rok opět slavíci modráčci vrátí.

* * * * *

                Uplynul další zima, začala sezóna 2015 a já se vypravil okouknout lokalitu, zda už modráčci přiletěli. Letos z fotografování nebude nic. Zbytky rákosin jsou pečlivě zasypány sutí, hlušinou a kameny.  Stejně tak křoviny podél náspů, kde si modráčci budovali svá hnízda. Tam, kde se ve větru vlnila stébla rákosu, se nyní v kotoučích zvedá prach, který se tříští o kusy betonu a armovací železa. Nevím, možná jsem jen špatně koukal, možná, že ještě přiletí a usadí se v okolí u jiné nádrže. Naděje přeci umírá poslední.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář