Koutkem oka zahlédnu nějaký pohyb na stromě. Něco šedivého se hnulo na kmeni. Napínám oči a hypnotizuji strom. Nic se na něm nehne. Asi to byla nějaká myš. Nadhodím si stativ na rameni a mlaskavě šplouchám na vyhlédnuté místo.

Tělem mi projela ostrá pálivá bolest. Slzy mi zaplavily oči, ze rtů se vydralo zaúpění. Bolestivé vlny se rozlévají od žeber dál po těle. Lehl jsem si snad na hada? Bolest už cítím i na nohách a břiše, pálí mě i ruce. Napadají mě nejčernější scénáře. Že by kousnutí od zmije? Užovky tu vídám pravidelně, ale zmiji? Tu ještě nikdy.

Nevím, kdo byl víc překvapený. Naštěstí jsem měl stativ velmi nízko, takže jsem jen přeostřil, ale bál jsem se odzůmovat. Na nějakou kompozici nebylo ani pomyšlení. Dlask si mě pohledem měří. Otočí hlavu a kouká přímo do čočky o průměru 86mm. Zamhouří oči a zatváří se, jako by mi chtěl ten objektiv rozklovat. Párkrát stisknu spoušť. Naposledy mě zpraží pohledem a odletí pryč.