Jdi na obsah Jdi na menu

Duchové lužního lesa

               Opatrně našlapuji, abych šplouchal co nejmíň a abych si znovu nenabral do holin. Občas klopýtnu o větev dobře schovanou pod vodou. Foťák pověšený na krku se nebezpečně rozhoupe a já chytám rovnováhu opřením o stativ. Hlasitě přešlápnu v mlaskavém bahně a vydýchávám znovunalezenou stabilitu.

                Lužní les je na jaře ideální k procházkám. Stromy se teprve začínají halit do listnatého hávu, velká voda po povodních už opadla a komárů ještě není tolik, aby z fotografa zbyla jen odkrvená mrtvola svalená někde u vykotlaného pařezu. Světlomilné rostliny využívají dočasný nadbytek světla a tak květy jsou všude tam, kde se jim podařilo uchytit na trochu pevnějším podkladě.

                Mám v plánu tu vyfotografovat pěnice a budníčky, jejichž hlasy se ozývají z porostu starých vrb, dubů a jilmů. Ačkoliv na stromech ještě není listí, tady dole mezi kmeny je světlo poměrně slabé. Začíná hra světla a ostrých stínů, umocněných odrazem slunce od hladiny kaluží a tůněk.

 

aves_0304.jpg

               

               Koutkem oka zahlédnu nějaký pohyb na stromě. Něco šedivého se hnulo na kmeni. Napínám oči a hypnotizuji strom. Nic se na něm nehne. Asi to byla nějaká myš. Nadhodím si stativ na rameni a mlaskavě šplouchám na vyhlédnuté místo. 

                A znovu! Něco se mihlo na dalším stromě! Lezlo to spirálově po kmeni nahoru. Byl to okamžik a už to je zase pryč. Jako by na tom kmeni nikdy nic nebylo. Slídím očima po celé délce kmene a tajemné šedé zvířátko se už neobjevuje.

                Pokračuji dál a vyhlížím si své dnešní modelky. Z koruny stromu nalevo něco odpadlo a klouzavým letem, na list poněkud rychlým, to přistálo u paty stromu vpravo a už to je na druhé straně kmene. Celý strnu a napínám zrak, jestli se to ještě objeví. Asi o metr výš vykoukne zpoza kmene malá hlavička, následuje bělavé bříško a hnědavý strakatý hřbet. Hnědošedý ocásek dokresluje malinkatého ptáčka. Ten neúnavně obkružuje strom a po několika otočkách se mi ztrácí v koruně.

 

aves_0309.jpg

 

                Rozbalím stativ, vyrovnám ho do relativní roviny, zacvaknu foťák s teleobjektivem, zase vyrovnám stativ, když se jedna noha pod váhou objektivu zabořila do bahna víc než zbylé dvě a číhám.  Ptáček klouzavým letem přelétl k dalšímu stromu a započal svůj výstup nahoru. Cestou ve štěrbinách kůry hledá všemožný hmyz.

                Světlo je mizerné, ISO nastavuji na 800, ale i tak to nestačí. Z batohu vytahuji blesk, přepínám ho na manuál, ohnisko nastavuji na 50mm a intenzitu stahuji na 1/16. Opatrně sestavuji better beamer, nasouvám na blesk a už jsem připraven.

 

aves_0306.jpg

 

                První šplhá po kmeni staré vrby. Než ho najdu v hledáčku, přelétává na sousední dub a po několika šplhavých otočkách mizí v koruně stromu. Další šplhá po kmeni nalevo. Otáčím foťák a vykláním se, jak jen to jde, abych ptáčka nevyplašil čvachtavým přešlapováním. Tentokrát jsem ho do hledáčku už dostal, ale je moc rychlý a na fotce je jen ocásek. Při další otočce už se fotka daří.

                Šoupálků tu je několik. Nepoznám, jestli se jedná o krátkoprsté, nebo dlouhoprsté. Bezpečně určit jdou jen podle zpěvu, ale tihle mají zobáčky neustále plné nějakého hmyzu. Přelétávají mezi stromy a drží se docela blízko. Postupně si mě přestávají naprosto všímat, jako bych byl jen neškodnou součástí lužního lesa.

 

aves_0305.jpg

 

                Vypozoroval jsem, že mají své oblíbené stromy, na které se opakovaně vracejí a v prohlubeninách kůry hledají potravu. Některý má v zobáku pakomára, další zelenavého pavouka, jiný polapil několik kusů menšího hmyzu a hledá ještě další.

 

aves_0310.jpg

 

                Foťák si předostřím na místo, kudy šoupálek pravděpodobně poleze a čekám, až se nějaký objeví. Několik pokusů je neúspěšných, ale občas se zadaří. Stačí jen sledovat okolí a jakmile zahlédnu šoupálka v nízkém letu, natočím foťák ke správnému stromu a pak už zbývá jen počkat, až vyhopká zpoza kmene. Během těch 2-3 vteřin se mi většinou podaří zaostřit a exponovat.

 

aves_0307.jpg

 

                I když se otáčím kolem stativu a občas dělám docela hluk, protože ta voda a bláto neumožňují chodit bez šplouchavých zvuků, vůbec šoupálky neruším a ti si dál pobíhají po stromech kolem. Z původního záměru vyfotit budníčky sešlo. Karta se plní fotkami šoupálků a slunce se pomalu kloní za kopce. Jsem spokojený, že se mi dařilo tyhle malé ptáčky pozorovat a fotografovat. Na budníčky se vypravím jindy a nenechám se již rozptylovat duchy lužního lesa.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář