Noc přichází v tropech náhle. Slunce se ponoří za obzor, následuje krátký soumrak a neprostupná tma zahalí rozpálenou zemi. Se setměním začíná buš ožívat. Ze tmy se ozývá kakofonie hmyzích zvuků, vítr šumí v listoví stromů a dřevo v ohni praskavě hoří.

               Plameny osvětlují tváře sedící kolem ohně. Černé i bílé, v záři plamenů získávají načervenalou barvu všechny. Inocenc se usadil na převráceném člunu a vypráví o životě v Zimbabwe. Povídá, jaké jsou zvyky během námluv a jak to je se svatbou.

* * * * *

               „Děti chodí do školy, a když jim je tak osmnáct, devatenáct let, začínají se víc potkávat a všímat si sebe navzájem a kluci si začínají vybírat nevěsty.

               Tak v první řadě je třeba si vybrat někoho z blízkého okolí domova, někoho, koho znáš. Rodiče se znají, vědí, jestli jsou bohatí a jestli rodina je dobrá.

               Chlapec vybírá a ví, že tato rodina má tři dcery a zjistí, že ta nejmladší je nejhezčí a že se mu líbí. Chodí k jejímu domu tak často, jak jen to jde a dívku pozoruje. Když holka dostane od rodičů nějaký úkol, třeba zajít do buše něco nasbírat, kluk jde za ní a pozoruje, jak ten úkol plní.

               Přitom začne potichu jen tak říkat, že se mu dívka líbí a toto se děje hrozně dlouhou dobu, asi tak… dva až čtyři týdny. A on to po celou tu dobu nesmí vzdát. Když má ta vyvolená holka bratry, musí být kluk velmi opatrný, aby ho její bratři při tomto počínání neviděli.

               Po dvou až čtyřech týdnech pozorování a tichého povídání, jak se mu dívka líbí, se jí mladík postaví do cesty a řekne jí na rovinu, že se mu líbí, tentokrát už zřetelně a čeká na její odpověď. No, a když oba zjistí, že jsou zamilovaní, on to musí říct svému strýci a dívka své tetě.“

               Strýc se zeptá, z jaké je dívka rodiny a když mu chlapec popíše, o jakou rodinu se jedná, strýc se zeptá, která z těch tří dcer to je. Strýc je buď nadšený z jeho volby a doporučí mu ji, nebo naopak řekne ne, žádnou z téhle rodiny si nevezmeš.

               Když strýc chlapcův výběr schválí, vše je v pořádku. Pokud dívku strýc neschválí a chlapec přesto onu vybranou dívku chce, může spáchat zločin otěhotnění té dívky i přes zákaz strýce. Tak by to ale být nemělo, není to správné, i když se tak děje. Zkrátka, nejrychlejší cesta jak vyvolenou dívku získat, je otěhotnět ji.

                Tak tedy, když strýc chlapci dívku schválí, jde strýc do rodiny dívky a sdělí tam, že má nápadníka z jiné rodiny pro jejich dceru. Snaží se na rodinu udělat dojem a svého synovce všemožně vychvaluje, co všechno dokázal, jak je skvělý, co vše umí.

               Teta té dívky jde říct jejím rodičům, že se jejich dcera zamilovala. Teta to ale neřekne přímo, domluví si návštěvu u rodiny a říká to jen v náznacích.

                Strýc chlapce to oznámí jeho rodičům, stejně jako teta to řekla rodičům dívky, ale strýc nemluví v náznacích.

                Strýc a teta vše domlouvají, a pokud obě rodiny souhlasí, je vše domluveno a rodiče se oficiálně dozvědí, že jejich syn je zamilovaný…“

* * * * *

                Vroucí voda v konvici přerušuje Inocencovo vyprávění. Zarachotí plechové hrnky, zavoní čaj spolu s opékanými rybami a chlebem. Postavy se sesedly blíž k ohni, zabalené do dek. Horko dne je vytlačováno chladnou nocí. 

* * * * *

                „Teď musím ještě odbočit“, pokračuje ve vyprávění Inocenc.

               „…když se chlapec narodil, dostal od otce krávu. A jak chlapec rostl, dostával další a další krávy, od otce, či strýců. To je důležité, protože záleží na tom, kolik kluk vlastní krav. Když dosáhne věku osmnácti, devatenácti let, tedy věku, kdy si vybírá nevěstu, vlastní tak osm, nebo deset krav a jednoho býka.

               Ale zpět k námluvám. Chlapcův otec se tedy od strýce dozví, že se jeho syn zamiloval a že strýc jeho volbu schválil a řekne: To je dobré, že si chce vzít tu dívku, ale jestlipak má syn dost krav? Strýc odpoví, že kluk už má osm krav a jednoho býka. Otec odvětí, že pak je to dobré.

               Z chlapcovy rodiny se určí neutrální člen - muž. Strýc nic nedělá, ten už si své udělal, jen čeká. A tenhle určený muž se hezky oblékne a vypraví se společně s chlapcem do domu rodiny dívky. Postaví se padesát metrů od domu a začne tleskat. Automaticky tak v domě vědí, že někdo přišel. Pokud mají psy, lidé vyjdou z domu ven, aby psi neštěkali. Pozvou je dál, usadí na židli. Jen nápadník jedné z dívek si nevezme židli, ale sedne si na zem.

               Příchozím nabídnou vodu, vedou se uvítací řeči… většinou tam nejsou rodiče dívky, ale jen teta.

               Kluk říká: ‘Přišel jsem si k vám pro oheň, chci si doma udělat další oheň.’ Neříká, že si přišel pro nevěstu.

               A teta je šťastná, že udělala dobrou práci a že to vše klaplo. Teta odchází vedle do místnosti pro otce a pro matku a pro další tety a strýce, že přišla návštěva. Pak zavolají své dcery, protože musí být jasné, koho si chlapec chce vzít a jestli ona s tím souhlasí.

               Dcery se posadí na zem a teta se zeptá: ‘Znáte tohoto muže, který tady sedí?’ Ony neodpoví. Teta se ptá znovu: ‘Znáte tohoto muže, který tady sedí?’ Holky ani podruhé neodpoví. Teta se ptá do třetice: ‘Znáte tohoto muže, který tady sedí?’ Až napotřetí ta nejmladší potichu řekne, že ho zná a musí se při tom stydět. Bála se, proto to neřekla ani sestrám. Kdyby to řekla, tak by měla problém.

               Jakmile je jasné, kdo se s kým zná, všechny dcery jdou ven a rodiče pohovoří s nápadníkem. Ptají se ho, kdy přijde zaplatit věno. Teď už rodiče vědí, že nápadník má osm krav a jednoho býka. A má přislíbeno od otce dalších deset krav. Otec dívky buď řekne patnáct krav, pak to je v pořádku, nebo taky řekne dvacet pět krav a nápadník začne vyjednávat. Domluví se na dni, kdy chlapec opět přijde a kdy udělají dohodu.

               Kluk jde domů a řekne rodičům, kolik krav po něm chtějí rodiče jeho vyvolené a na který den je domluveno další setkání.

               V ten den tam jde chlapec ještě s dalšími muži. Rodina dívky sedí venku před domem. Rodiče se ptají příchozích: ‘Kdo vám o nás řekl?’ Někdo z rodiny drží v rukách tác a za každou tuto otázku musí příchozí na tác položit pět až deset dolarů a odpovědět na ni. Druhá otázka je třeba od otce dívky: ‘Když byla má dcera malá, hrála si ráda s mým vousem?‘ Rodina dívky se neustále vyptává, padají všemožné otázky a příchozí musí odpovídat a platit, aby dokázali, že mají dostatek peněz.

               A nyní přijde poslední podmínka: Matce, která porodila tu dceru, musí nápadník dát krávu. Pokud ji nedá, vše padá, není žádná domluva a co bylo doposud ujednáno, neplatí. Pokud matka dcery zemře dřív, než dostane tu krávu, je problém, dohoda není.

               A nakonec rodina řekne, že za dceru chtějí osmnáct krav a dva býky. Kluk řekne, že má jenom dvanáct a zda může zbytek dát později. Rodina dívky souhlasí s dvanácti kravami a splátkami ostatních…“

* * * * *

               Vítr přináší vzdálené poštěkávání hyeny. Od řeky se ozvalo šplouchnutí, možná se tam přišel napít slon, nebo jen ryba vyskočila nad hladinu. Někdo přihodí na oheň tlustou větev. Vznese se rej jisker a ty tančí v temnotě noci, než nadobro uhasnou.

* * * * *

               „…když mají rodiny dost peněz,“ navazuje Inocenc nit vyprávění, „udělají svatbu ve vesnici a v kostele a z dívky se stane manželka chlapce. Uspořádají hostinu, kde je plno jídla a pití, jedí, pijí, radují se.

               Novomanželé se nastěhují do domu rodičů chlapce a žijí tu šest měsíců. A to proto, že se rodiče chtějí přesvědčit, zda se syn dokáže o manželku postarat.

               Samozřejmě, rodina očekává, že manželé budou mít brzy děti. Pokud nevěsta do šesti měsíců neotěhotní, je problém… Bude to pro celou rodinu velmi zahanbující. To pak rodina vezme chlapce do buše, kde se ho pokusí nabít energií, dodat mu sílu. Radí mu, jak to má dělat jinak, dají mu nějaké věci… on se pak vrátí domů, a znovu to zkouší. Když se to zase nepodaří, je problém.

               Pokud je problém v dívce a ta nemůže mít děti, její rodina musí ženichovi dát jinou dceru. Sestra se musí pokusit mít dítě s jejím manželem. To je případ, kdy je povoleno mít víc manželek, protože se nehodí, aby si ženich vzal jinou ženu, tak se ten problém řeší uvnitř rodiny. Pokud rodina manželky již nemá další dceru a manželka souhlasí, může si kluk vzít legálně jinou ženu a žádná ostuda to není.

                Když se podaří manželce otěhotnět, všichni si přejí, aby se první narodil syn. Než dítě vyroste, tak ve věku asi deseti let, požádají o požehnání náčelníka, aby se dítě mělo dobře, až jednou opustí rodinu. A náčelník mu přidělí půdu, která bude jeho, až vyroste.

               A něco z rodinného života, jak se řeší nějaké problémy. Když manžel dívky začne chlastat, odejde z domu, a když se vrací, nejí, co manželka připravila, odmítá na ni v noci sahat, tak ona vezme koště a jde v noci zametat před dům jeho rodičů, což znamená – váš syn nechodí domů, nedotýká se mě… je to zahanbující.

               Spící matka se probudí a vzbudí otce, kterému to vše vypoví: ‘Tvůj kluk pije, nejí, co mu žena připravila, odmítá vedle ní uléhat a sahat na ni….’ Otec to vyslechne a ráno si na syna počíhá a vše mu vyčte. Syn se zastydí, sklopí uši, a jde a koupí své ženě třeba kuře a řekne, že už to nikdy neudělá.

               A když se manželský život osvědčí a vše je v pořádku, otec dá synovi jiný dům, aby mohli žít sami. Ale jeho rodiče tam stejně dochází, aby kontrolovali, jak žijí a zda je vše v pořádku.

               Tak takhle to je na venkově. Lidé, co žijí ve městě, se rozvádějí 2-3 roky po svatbě. Je zde mnoho otěhotnění před svatbou. Vše je ve městě rychlejší, nikdo nechce čekat" uzavírá Inocenc své vyprávění.

* * * * *

               Ženy z vesnice začínají zpívat, nejprve jednoduchý popěvek, ke kterému se přidávají další hlasy žen. I muži se přidávají a zpívají si svou melodii, doplňující píseň žen. Imhela ha kwante imhelaaa… nocí se nesou slova o životě tady na břehu řeky, o slunci, které ráno vyjde, o slonech, kteří chodí pít vodu k řece. Imhela ha kwante imhelaaa… Oheň uhasíná a jen žhnoucí uhlíky září tmou, kterou se nesou další písně mužů a žen.