Stanové tyče o sebe s třesknutím naráží a plátno se s plesknutím napne.  Zvířený prach jen zvolna klesá k zemi. Panuje každodenní večerní dusno, kdy se nepohne ani lísteček. Slunce ještě pálí, večerní chlad se dostaví později. 

                V prachu tančí sluneční paprsky a zvířené částečky vytvářejí fantaskní obrazce.  Zlatohnědá monotónnost sluncem ozářeného zvířeného prachu je nečekaně přerušena modrým zábleskem. Koutkem oka zahlédnu, jak něco světle modrého slétlo z blízkého křoví do prachu země. Pomalu se natahuji ve snaze zahlédnout, co že se to schovává na písčité půdě. Svou váhu přesouvám z nohou na ruce a opatrně se posouvám o několik metrů blíž.

                Oči napínám, brýle čistím, ale stále nic nevidím. Teprve po dlouhých desítkách vteřin zaregistruji nějaký pohyb ve stínu keře. Hlavou mi letí „…divná malá hnědá myš, ale proč tak zvláštně hopká…?!“. Pak to poposkočí a ukáže se modrá barva. V tu chvíli již rozeznávám obrysy – zobák, dvě nožičky, křídla. První myšlenka „…pták, modrej, neznám…“. Co nejrychleji se vracím pro foťák, zahazuji stanové kolíky a očima neustále sleduji toho podivného ptáčka.

                Vytáhnout objektiv z pouzdra, zacvaknout foťák, to vše hodit na stativ je otázka vteřin.  Tentokrát se mi ani z nervozity a spěchu neklepou ruce. Pomalu se posouvám na místo střetnutí. Potvora ptáček mě zaregistroval a pomalu hopká dál a dál. Stativ rozkládám do nejnižší polohy. Tlačím jej před sebou, chvilkama poponáším a sám se plazím prachem na vhodnou střeleckou pozici. Čekám, až se při hledání potravy pootočí směrem ke mně. První zaostření, klapnutí závěrky. Ptáček jen nakloní hlavu, chvilku si mě prohlíží a pokračuje v prohledávání písku. Hopká stále dál a já se mu držím v patách.

                Tak tohle bylo mé první střetnutí s Motýlkem angolským, ptáčkem z čeledi astrildovitých. Motýlek je menší a štíhlejší než náš vrabec, zobák je krátký, fialovo - šedé barvy. Temeno, zadní část hlavy a zad jsou světle hnědé. Ocas a hruď zbarveny nebesky modře. Vyskytuje se především v Subsaharské Africe na jih od rovníku, od jihu Konžské demokratické republiky a Tanzanie, přes Angolu a Zambii po severovýchod Jihoafrické republiky. Běžný je od Mozambiku, v Zimbabwe, přes severní a východní Botswanu až po sever Namibie.

                Nejčastěji je vidět na otevřených savanách, křovinatých pláních, či na okrajích lesa. Živí se  semeny, nepohrdne ani hmyzem.  Obvykle se pohybuje samostatně, případně v páru. Lze jej často spatřit ve společnosti jiných semenožravců. Hnízdo je kulaté, s malým otvorem na boku, spletené ze zelené trávy. Při vyrušení odlétá do nejbližšího keře, kde….

                Za zády se mi ozve decentní zatroubení, které mne vytrhlo od fotografování a bezpečně zahnalo všechny motýlky na nejbližší křoviska. Ohlédnu se a od volantu džípu se na mě usmívá chlapík. Omlouvá se za vyrušení při focení, ale že by přeci jenom rád projel. Ani jsem si neuvědomil, že jsem se plazením plížením v zápalu focení dostal na písčitou cestu, kterou zřídka, ale přeci jenom občas někdo používá. Škoda, motýlků tu už bylo víc a mezi nimi další exotika, ptáčci šedohnědé barvy s červenými skvrnkami. Třeba se mi je podaří fotografovat jindy a jinde...

                Sbalím si foťák, zamávám do džípu, trochu se opráším a přesouvám se mezi křoviny. Přeci jenom, motýlků na zemi už pár mám, rád bych se pokusil o fotku nějakého sedícího na větvičce. Stativ nastavím na střední velikost a číhám, zda se na mě usměje štěstí.