Vypravit se do Zimbabwe, jen pár dní po parlamentních a prezidentských volbách, může vypadat jako nerozum. On to nerozum nebyl, spíš jen drobné opomenutí v několikaměsíčním plánování, kdy se musely sladit odlety, přílety, přejezdy hranic, sezónní epidemie nemocí, tah zvěře, období sucha, platnost očkování, volno v zaměstnání, zajistit víza, domluvit auta, lodě i loďky a ubytování na cestě. Že jsou v Zimbabwe volby, jsme zaregistrovali přibližně týden před odletem.

               Pobyt v Zimbabwe byl plánován jen na pár dní a omezen na oblast městečka Victoria Falls, se slavnými vodopády a řekou Zambezi. Hranice s Botswanou, Zambií, či Namibií nejsou nijak daleko, tak v případě potíží by přesun do bezpečí zabral jen několik hodin.

               Volby v roce 2013 dle očekávání (a k překvapení opozice) vyhrál opět favorit, dlouholetý prezident a profesionální diktátor, Robert Mugabe. Ten je v prezidentské funkci od roku 1987. Ale již v roce 1980, kdy oficiálně udělilo Spojené království kolonii Jižní Rhodesie samostatnost, obsadil premiérský post. Zemi vládla Vlastenecká fronta, která vydržela pouze do roku 1982, kdy se přišlo na plánovaný převrat, vedený Joshua Nkomem. Nkomo a Mugabe se později dohodli na spojení svých politických stran a tak se v roce 1990 mohl Nkomo stát Mugabeho viceprezidentem.

               Nastala vláda obecného blahobytu. Mugabeho reformy a diktatura dostaly zemi do hluboké ekonomické krize. Přerozdělováním půdy, násilím zabavené těm zlým bílým statkářům a její předání do rukou domorodých obyvatel, hlavně bývalých vojáků, si Mugabe získal obrovskou podporu. Jen se do toho všeho vloudila malá chybička. Ti bílí osadníci, co byli zabiti, či vyhnáni, ti na půdě hospodařili. Seli, sklízeli, starali se o závlahu. Hrdinové z pogromů na minoritní Ndebele, ač správné barvy kůže, nedokázali, či nechtěli na získané půdě hospodařit.

               Tyto reformy, třebaže přinesly mnoho volebních hlasů té správné straně, měly za následek velikou neefektivitu zemědělství a nízkou produkci, což vyvolalo ohromnou poptávku po základním zboží, včetně potravin. Roztočila se kola hyperinflace, podle údajů z června 2008 byla roční míra inflace 11,2 milionů procent. V listopadu téhož roku už to byly triliardy procent. Zimbabwe poté desetmiliardkrát devalvovalo hodnotu své měny a na začátku roku 2009 ji úplně zrušilo.

               Poslední prezidentské volby v roce 2008 provázela vlna násilností. Samozřejmě, volby byly zfalšovány. Ve věznicích byli vězni například nuceni odevzdat své hlasy Mugabemu. První kolo velmi pravděpodobně vyhrála opozice (Movement for Democratic Change), vedená Morganem Tsvangiraiem, což ale Mugabeho strana důrazně popřela. Před druhým, rovněž nelegitimním kolem voleb, které proběhlo 27. června 2008, Mugabeho jednotky povraždily desítky stoupenců opozice a asi 100-200 tisíc jich vyhnaly z domovů. Mugabe sám navíc výslovně prohlásil, že pokud prohraje volby, půjde do války, takže Morgan Tsvangirai nakonec odstoupil a vyzval své voliče, aby k volbám nechodili.

               Vládní jednotky a stoupenci zavedli před druhým kolem systém značení voličů barvou a registraci čísel volebních lístků, který měl umožnit překontrolovat, kdo šel k volbám a jak hlasoval, pročež se opozice i zahraniční komentátoři obávali dalšího teroru. Nakonec prezident Zimbabwe Robert Mugabe podepsal v Harare 15. září 2008 s opozičním vůdcem Morganem Tsvangiraiem a šéfem odštěpenecké skupiny poslanců Arthurem Mutambarou dohodu o rozdělení vládní moci, která ukončila dlouhodobou politickou krizi v zemi. Novým předsedou vlády Zimbabwe se v únoru 2009 stal Morgan Tsvangirai. Po měsících sporů s prezidentem Robertem Mugabem se tak naplnila dohoda o koaliční vládě.

               To byl krátký výlet do nedávné historie. V Africe se ale o politice nemluví. Je to tabu. A pokud se mluví, tak velmi opatrně. Protože díky stále platným kmenovým vazbám platí lety ověřené rčení „padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina.“ A jak to s volbami bylo v srpnu 2013?

               Při těchto volbách nedocházelo k násilnostem jako v roce 2008. Přesto bylo mnoha lidem hlasování znemožněno. Inteligence naprostou většinou tíhne k opozici. Jsou to zejména úředníci, učitelé a další lidé, zastávající funkce ve státní správě. No a právě tito voliči byli v den voleb pod záminkou pracovních povinností odvezeni autobusy mimo své volební okrsky. A vzhledem k tomu, že volit můžou jen ve svém okrsku, hned bylo o tyto hlasy pro opozici méně.

               Volební okrsky byly také šibalsky nastaveny. Tam, kde má vládnoucí strana Roberta Mugabeho podporu, bylo zřízeno nepoměrně víc volebních okrsků, než tam, kde jasně vede opozice. Takže v konečném součtu vítězných okrsků nemohla opozice uspět. A bylo úplně jedno, že mnoho okrsků zahrnovalo jen pár desítek voličů.

               Takhle mi to vyprávěli lidé ze Zimbabwe, žijící raději v Botswaně. Nicméně po příletu do Zimbabwe připomínalo volby jen pár potrhaných volebních plakátů přitlučených na stromech, či povalujících se v prachu cest. Ve Victoria Falls byl klid, nikdo neslavil, nikdo netruchlil, nikdo nedemonstroval. Povolební atmosféra na mě působila dojmem, že volby tu jsou každému naprosto volné. Zdejší lidé pochopili, že politických slibů se nenají a tak si zde hýčkají turisty, díky kterým mají na poměrně slušné živobytí, ve srovnání s chudobou zbytku Zimbabwe. A díky blízkosti Botswany nemají problém ani s nedostatkem potravin, spotřebního zboží a pohonných hmot.

               Trochu jsem po návratu zalistoval naším tiskem a našel tyto informace:

               „Prezidentské a parlamentní volby v Zimbabwe údajně provázely velké manipulace ve prospěch prezidenta Roberta Mugabeho a jeho strany ZANU-PF. Místní aktivisté dohlížející na hlasování tvrdí, že až milionu lidí v baštách Mugabeho odpůrců znemožnily úřady hlasovat.

               Mugabeho nejsilnější a dlouholetý rival, premiér Morgan Tsvangirai, označil středeční volby ještě před zveřejněním výsledků za frašku. „Kredibilitu voleb překazily protiprávní a protiúřední kroky. Volby proto neodrážejí vůli lidí. Z našeho pohledu je hlasování neplatné, protože nesplnilo mezinárodní standardy svobodných a spravedlivých voleb,“ řekl.

               Zahraniční pozorovatelé naproti tomu zatím vážnější pochybení nezaznamenali a vyzdvihli hlavně pokojnou volební atmosféru v kontrastu s násilnostmi roku 2008.“