Jdi na obsah Jdi na menu

Big Five - Slon

11. 1. 2018

                Big Five, Velká pětka, tak je označováno pět úžasných afrických zvířat, dříve lovených právě pro obtížnost lovu a svou nebezpečnost. Dnes jsou tato zvířata na výsluní zájmu návštěvníků národních parků, možná i na úkor jiných zajímavých obyvatel rozsáhlých savan, či buše. A tady jsou - Levhart skvrnitý (Panthera pardus), Lev africký (Panthera leo), Slon africký (Loxodonta africana), Nosorožec bílý i černý (Ceratotherium simum, Diceros bicornis) a Buvol africký (Syncerus caffer).

 

dsc_0173.jpg

 

                Možná, že by „králem zvířat“ měl být slon, napadne mnohé, když se ocitnou tváří v tvář tomuto největšímu a nejtěžšímu suchozemskému savci. S výškou až 4 metry v kohoutku a váhou šest až sedm tun (samice 4 tuny) je to opravdu kolos. Mě samotnému nefunguje představivost na uvedená čísla a nedokážu si představit šest tun, nebo jen pouhé tři tuny. Obojí je hodně, obzvláště když to stojí jen pár metrů daleko, nebo si mě to chce z blízka prohlédnout. 

 

dsc_1219.jpg

 

                Abych tu velikost lépe ilustroval, představte si dvě menší manželské postele, jak jsou zavěšeny z obou stran sloní hlavy. Uši slona totiž dosahují velikosti až dva metry na metr dvacet, při váze 20 kg každé. A k těm postelím si už jde lehce domyslet mohutnost zbytku těla.

                Sloni jsou velmi společenská zvířata, žijící v dobře organizovaných matriarchálních skupinách deseti, až dvanácti samic s jejich  mláďaty. Skupinu vede nejstarší samice, která je spřízněna se všemi členy stáda.  Ta udržuje stádo pod kontrolou, určuje směr a tempo a díky svým zkušenostem dokáže bezpečně najít vodu i v období sucha. Mladí samci žijí stranou v mládeneckých skupinách, staří samci pak zcela samotářsky.

 

slon-africky--loxodonta-africana-.jpg

 

                Sloni spolu komunikují infrazvukem na vzdálenost několika kilometrů. Tato komunikace je pro lidské ucho neslyšitelná a sloni jí naslouchají nohama. Těmi dokáží zachytit infrazvukové vlnění přes chvění půdy.  

    Když sloni troubí, jsou slyšet. A sloni troubí, pokud jsou rozrušeni. Rozrušit je dokáže, když třeba matka nevidí své mládě. Pokud má stádo strach, nebo se potřebuje rychle přesunout, pak se sloni pohybují rychlostí až 40 km/h, což je rychleji, než my lidé běžíme. Tady se doporučuje jediné – uhnout jim z cesty.

 

dsc_0106.jpg

 

                Slon je nejvšestrannější vegetarián na světě, za den spořádá kolem 250 kg trávy, kůry, větví, listí, ovoce a bobulí.  To zapíjí přibližně 160 litry vody, také denně. A protože slon zužitkuje necelých 40% pozřené potravy, tak za slonem zůstává 180 kg trusu a nějakých 50 litrů moči. A vynásobme si to počtem členů stáda, když vám takováto skupinka projde přes zahrádku. Právě u zemědělců jsou sloní stáda velmi neoblíbena.

    A ještě několik zajímavostí – sloni jsou leváci, i praváci. Upřednostňují jeden kel, stejně jako lidé ruku. Chobot je kombinace nosu a horního rtu a má více než čtyřicet tisíc svalů. Chobot používají při plavání jako šnorchl. A kdo že je nejbližším příbuzným slona? Daman kapský, nazývaný též „kapesní slon“, vypadá jako větší králík. Ale zdání klame. U starších zvířat jsou patrné „kly“, tedy prodloužené řezáky, stejně jako u slonů.

               Jestli chcete vidět slony, jeďte do Botswany. V severní části je potkáte všude. Budou se potulovat po okrajích větších, či menších vesnic, projdou vám táborem a na silnicích si budou vynucovat absolutní přednost.  Bude jich tolik, že se stanou stejně běžní, jako moskyti při soumraku a vůbec se vám po pár dnech nebude chtít stavět kvůli již tisící fotce slona stojícího před autem na silnici.

 

dsc_0744.jpg

 

               Jiná situace je v divočině. Na řece Chobe se s lodičkou můžete ke slonům dostat velmi blízko. Tak blízko, že slony i cítíte. Skupiny slonů se krmí trávou na březích a fotografů si nijak nevšímají. Na Zambezi zase sloni přetahují z pevniny na ostrůvky za chutnější potravou a tak není nouze je potkat při brodění řeky mezi ostrovy.

   V buši je to jiné. Tady jsou sloni skrytí v křovinách a prozradí je až zvuk lámaných větví. Občas se mi stalo, že jsem z otevřeného auta pozoroval slony jen několik metrů vzdálené a neslyšet zvuky doprovázející krmení, asi bych je přehlédl.  Ano, i obrovský slon se dá v buši lehce přehlédnout.

   A když se dá stádo pomalu do pohybu a vy se ocitnete uprostřed stáda krmících se slonů, je to neskutečný zážitek.  Jedinými zvuky je lámání větviček, oddychování, občasné hluboké zamručení a bušení vašeho srdce. V tu chvíli se čas zastaví a nezbývá než počkat, až se stádo postupně přesune dál.

   V deltě řeky Okavango je džíp nahrazen vratkou kánoí mokoro. A i tady se dá ke slonům dostat velmi blízko. Jenže, jak je ta kánoe vratká, je tu trochu riziko, že se poler (ten co loďku řídí) může tak trochu slona leknout a pak už vás od koupele nezachrání vůbec nic. A navíc při návratu do tábora zjistíte, že stany prošmejdily všetečné sloní choboty. Důkazem je hromada trusu hned vedle ohniště.

 

dsc_1235.jpg

 

   Nejúžasnější setkání se slony je při pěším safari, kdy stojíte proti slonům tváří v tvář, protože to křoví tady není jen křoví, ale i slon a za ním kousek dál jsou další a další. V těchto okamžicích najednou vynikne ten velikostní rozdíl mezi člověkem a slonem.

              Slon je obrovský, a proto skvěle vynikne v otevřené savaně, kde jsou sloní stáda již z dálky viditelná. Pro tato pozorování jsou vhodné otevřené pláně Etoshy. A pokud na slony nenarazíte v otevřené krajině, stačí si počkat u nějakého napajedla, až se nějací sloni objeví.

 

dsc_1545.jpg

 

  A oni se opravdu objeví. Za naprostého ticha se ze tmy zhmotní temný stín, který začne chobotem šplouchat ve vodě, či posouvat kameny na břehu napajedla.  K prvnímu stínu se opět neslyšně přidá další a další, až je celé napajedlo obsazeno početnou skupinkou slonů. A jak se tiše objevili, tak i tiše mizí, jako by se rozplynuli ve tmě.

 

dsc_1729.jpg

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář