Jdi na obsah Jdi na menu

BIG FIVE – Nosorožec

8. 12. 2018

                Big Five, Velká pětka, tak je označováno pět úžasných afrických zvířat, dříve lovených právě pro obtížnost lovu a svou nebezpečnost. Dnes jsou tato zvířata na výsluní zájmu návštěvníků národních parků, možná i na úkor jiných zajímavých obyvatel rozsáhlých savan, či buše. A tady jsou - Levhart skvrnitý (Panthera pardus), Lev africký (Panthera leo), Slon africký (Loxodonta africana), Nosorožec bílý i černý (Ceratotherium simum, Diceros bicornis) a Buvol africký (Syncerus caffer).

                Když spatříte nosorožce, prvním dojmem bude vaše ohromení jeho velikostí. A vzápětí si položíte otázku, kolik že miliónů let tu žije toto prehistoricky vypadající zvíře.

 

nosorozec-tuponosy---ceratotherium-simum-.jpg

 

                Africké nosorožce rozlišujeme dva. Bílého, tedy správně tuponosého a černého, správně dvourohého. Pojmenování bílého nosorožce pochází od holandských osadníků, kdy toto zvíře pojmenovali „wijd“, tedy široký, podle jeho tlamy. Toto přešlo i do angličtiny jako „wide“ a zkomolilo se na „white“, tedy bílý. A když je jeden nosorožec bílý, musí být druhý zákonitě černý. A aby se to pletlo ještě víc, oba nosorožci jsou šedí, tedy pokud se právě nevyváleli v blátě.

 

dsc_3872_01.jpg

 

                Bezpečně rozlišit se dají podle tlamy. Nosorožec bílý, neboli tuponosý, či širokohubý, žije v savaně. Proto má tlamu rovnou, se širokými rty, aby mohl spásat hustou tuhou trávu, která je jeho jedinou potravou.

 

nosorozec-tuponosy-----ceratotherium-simum-.jpg

 

                Nosorožec černý žije v buši, nebo zalesněných savanách a živí se listím, mladými větvičkami a výhonky. Jeho tlama je spíše špičatá s prodlouženým horním rtem, díky němuž dokáže stáhnout listí z větví.

                Druhým rozlišovacím znakem je postavení mláďat u matky, když prchají před nebezpečím. Mládě nosorožce bílého poběží vpředu u matky, kdežto mládě nosorožce černého poběží spíše vzadu. A jako třetí způsob určení jaký že to nosorožec to tady proběhl, je podle trusu. Stačí trochu šťourat klacíkem v hromádce nosorožčích bobků, a pokud najdete zbytky větviček, kůry, nebo listí, jedná se hromádku nosorožce černého.

 

dsc_3957_01.jpg

 

               V trusu bílého nic takového najít nelze, živí se jen trávou.  Avšak zkušení rangeři radí tento výzkum provádět jen tehdy, když ta hromada trusu není úplně čerstvá. To je pak větší pravděpodobnost, že nosorožec není někde nablízku, protože když nosorožec běží, ať už prchá do bezpečí, nebo vyprovází nezvaného hosta ze svého teritoria, dosahuje rychlosti až padesáti kilometrů za hodinu. Takže pokud prcháte před nosorožcem, je lepší vyšplhat na vysoký strom, než se mu snažit utéct.

 

dsc_9887_01.jpg

 

                Nosorožci jsou druhými největšími suchozemskými savci Afriky. Nosorožec bílý dosahuje váhy až 3,7 tuny při délce 4,8 metru a výšce 1,9 metru. Nosorožec černý je menší, dosahuje váhy 1,5 tuny, délky 3,8 metru a výšky 1,7 metru. O co je menší, o to víc je nervní a proto byl v minulosti preferován lovci jako lepší trofej z Big Five.

Nosorožci ze všech smyslů používají nejvíce čich. Ten nosorožčí patří k nejlepším v živočišné říši. Stejně tak mají i citlivý sluch. Své trubkovité uši dokáží natáčet všemi směry, a tak lépe lokalizovat zdroj zvuku.  Naproti tomu mají slabý zrak, ostře vidí sotva na vzdálenost do třiceti metrů. Pro varování před nebezpečím využívají klubáky, ptáky z čeledi špačkovitých, kteří je nejen zbavují parazitů, ale v případě pocitu nebezpečí odlétají a varují tak svého hostitele.

 

dsc_4630_01.jpg

 

Spatřit nosorožce je otázkou štěstí. Ačkoliv je hodně velký, v buši se dá snadno přehlédnout a dobrovolně se moc neukazuje. Protože se nosorožci živí tuhou rostlinnou stravou, potřebují alespoň jedenkrát za den pít. A to je příležitost pro jejich pozorování.

K napajedlu se vydávají hlavně v noci a to i ve větších skupinách. Z černočerné tmy zaznívá hluk narážejících kamenů, občas krátké zafrkání a najednou se objeví světlejší skvrnka, která se pomalou chůzí s několika zastávkami blíží k vodě. Když pijí, tak naprosto nehnutě po dlouhou dobu, což je dobré pro fotografa, který za bídných světelných podmínek snímky exponuje po dobu několika vteřin.

 

nosorozec-tuponosy--ceratotherium-simum-.jpg

 

V žáru dne se nosorožci schovávají ve stínu, nebo se válejí v bahně. Bláto je pro ně jako chladící suspenze či opalovací krém, které když zaschne, odlupuje se z kůže spolu s přisátými parazity. Bláto je i občasným doplňkem stravy, nosorožci si tak doplňují minerální látky.

Své teritorium si Nosorožci označují kupkami výkalů, na které pravidelně kálejí. Pokud jsou ve skupině (bílí nosorožci jsou více sociální), pak se na tyto hromady hnoje vyprazdňují po dominantním býkovi i ostatní samice a býci. Tyhle značky dávají ostatním nosorožcům jasně najevo, že toto teritorium je již obsazeno. Výkaly slouží i k další komunikaci. Trus každého nosorožce má svoji jedinečnou vůni, díky které předává do okolí informace a identifikuje svého majitele. Takto lze poznat, jestli „majitel“ je starý, mladý, samec, či samice.

 

dsc_4055_01.jpg

 

Ještě pár zajímavostí o nosorožcích:

  • Nosorožčí roh není kost a není nijak připojen k lebce. Roh je z keratinu, tedy z látky jako naše vlasy a nehty. Jsou to vlastně zhutněné chloupky, které rostou po celý život zvířete.
  • Někteří nosorožci používají na obranu své zuby, nikoliv rohy. Při souboji seknou svými ostrými špičáky a řezáky do dolní čelisti protivníka.
  • Nosorožčí kůže je silná až pět centimetrů, ale velmi citlivá na spáleniny od slunce a bodnutí hmyzem. Proto se tak rádi válejí v bahně.
  • Nosorožci patří do skupiny sudokopytníků. Nejbližšími žijícími příbuznými jsou tapíři, koně a zebry.

A tahle úžasná zvířata se po Zemi potulují už padesát miliónů let. Jestli tyto mizející obrněnce chcete vidět na vlastní oči, tak pospěšte do Namibie, Botswany, nebo do Krugerova parku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář