Jdi na obsah Jdi na menu

Malej a velké

9. 5. 2016

                Zákony nebeské mechaniky opět připravily zajímavou podívanou. A tentokrát ani nebylo nutno kvůli tomuto astronomickému úkazu vstávat uprostřed chladné noci. Devátého května roku dva tisíce šestnáct, dvanáct minut po třinácté hodině, začal Merkur svůj přechod před slunečním kotoučem. Úkaz byl pozorovatelný téměř po celou dobu trvání, tedy přes sedm hodin a jen těsně před koncem této podívané zmizelo Slunce spolu s Merkurem za horizontem.

 

_dsc2209.jpg

 

                Toto vzájemné postavení Země, Merkuru a Slunce nastává přibližně 13× za století a v České republice bylo naposledy pozorovatelné v květnu roku 2003. Kdo to propásl, tak další přechod Merkuru viditelný z našeho území nastane 11. listopadu 2019 a spatříme z něj jen první polovinu. Celý přechod Merkuru před sluncem nad českým obzorem nastane až 13. listopadu 2032. Vzhledem k tomu, že v listopadu je většinou zataženo a prší, je šance na pozorování velmi nízká.

 

_dsc2210.jpg

 

                Průměr Slunce je přibližně 1 400 000 km, tedy asi 109 průměrů Země, naproti tomu průměr planety Merkur je 4 878 km (0,38 průměru Země). A protože je Merkur velmi blízko Slunci, je poměrně těžké jej pozorovat. I pozorování přechodu před sluncem mělo svá úskalí. Bylo třeba použít speciální sluneční filtr, který zmenšuje sluneční jas sto tisíckrát. Neznalý, nebo tvrdohlavý fotograf se totiž skrz teleobjektiv na Slunce podívá maximálně dvakrát.

                Pokud jste se ještě na fotografiích nezorientovali, tak Merkur je ta malá černá tečka vlevo dolů od pomyslného středu slunečního kotouče. Ty ostatní tmavé fleky jsou sluneční skvrny, kterých bylo pro nízkou sluneční aktivitu poměrně málo.

 

_dsc2298.jpg

 

                A jak vlastně tento úžasný jev vypadá? Z obrázků je už jasné, že se nejedná o žádnou akční podívanou. To se prostě malý černý bod velice pomalinku posouvá po oranžovém kolečku a stejně pomalinku míjí jiné černé fleky, vlastně sluneční skvrny. A celé to oranžové kolečko s černou tečkou a jinými černými fleky se posouvá k horizontu a uniká tak ze zorného pole objektivu. Takže jediné, co je třeba každých pár minut udělat, je znovu zachytit sluneční kotouč do objektivu. Je vidět, že to žádný velký vodvaz nebyl, ale můžu si říct: „Byl jsem při tom!“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář